Tak jsem tu týden, myslela jsem, že si budu zapisovat každý den, ale skutek utek :)
Všichni kamarádi a rodina musí denně poslouchat či číst, jaký parchantíky mam na starost. Skoro pořád se domem nese zvolání "I hate you". Je to zlomyslný, ale vždycky jsem hrozně šťastná, když je to adresováno rodičům a né mně.
Celý týden se nesl v duchu poznávání. Především jsem poznala, co je to pořádný úklid. Co jsou to rozmazlené děti. Co jsou to opravdu trpěliví rodiče...
Úklidu tu mám fakt hodně, ale řekněme, že dobře pro mě. Už první den mi došlo, že je lepší uklízet často a pořádně, protože další den je toho pak míň. Žádný stavy zoufalství, jako když jsem vždycky jednou měsíčně vynášela ze svýho pražskýho pokojíčku tuny skleniček, oblečení, papírů atd..
O dětech se moc rozepisovat nechci. Nejspíš by to skončilo pláčem, zuřivostí či sentimentálním vzpomínáním na domov. Snad jen, že už jsem si poprvé pobrečela. A to po prohlášení čtyřleté princezny v růžovém, že jsem fucking bitch jen proto, že jsem ji sundala z parapetu, kde zrovna strkala svého bráchu dolů. Nebo ne, za pláč můžou rodiče, kdyby se mě večer nezeptali, jestli jsem v pohodě, ustála bych to. Jenže když mě někdo lituje...
A trpěliví rodiče? Má někdo námitek, když dokáží 10x s klidným hlasem opakovat, co po dětech žádají. Nebo když děti sešlou hrozbu "I hate it" na vynikající karbanátky, rodiče jen s klidem prohlásí, že je nikdo nenutí to jíst. A což teprve vyjukaná au pair, která téměř nerozumí, pořád se ptá, žádá praktické ukázky a ještě k tomu je přecitlivělá? :)
Ale to nejlepší poznávání-poznávání Irska. Mám k dispozici kolo a tak drandím co to jde. Zatím jsem nebyla nikde daleko, protože "můj orientační nesmysl"...ale až na to počasí je to vážně nádhera!
fotky budou, zážitek z hospody také ;)
